Kdo by chtěl mít něco,

co ještě nikdy neměl,

bude muset udělat to,

co ještě nikdy neudělal.

Podzimní dny na Rujaně

Už když jsme byli na Rujaně v roce 2008 poprvé, zanechal ve mně tomto největším ostrov SRN velice silný dojem. V polovině října jsme se proto na můj návrh na Rujánu vydali podruhé a strávili tak několik krásných podzimních dnů. Ani nevím, čím to je, ale Rujana na mě opravdu zapůsobila i tentokrát.

Její rozmanité pobřeží, pestré západy slunce, dlouhé píšečné pláže, čistý vzduch a vítr, to všechno zážitky ještě umocňuje.

Také naše místo v kempu Ostseeblick Dranske zajistilo, že jsme se cítili opravdu jako na pobřeží. Přímo z okna přívěsu jsme viděli na moře, i když jsme měli výhled trochu omezený kvůli až směšně působícímu předpisu "Všichni musí stát v pravém úhlu k průjezdové cestě".

Den našeho příjezdu byl velice větrný, to se potvrdilo při večerní procházce po přírodní pláži u obce Dranske. Jedním směrem se nám šlo bezvadně, ale po obrátce o 180° jsme museli čelit přímému protivětru. Jenže u moře se počasí mění doslova před očima, a proto jsme se už druhý mohli těšit krásnému slunečnému počasí, které jsme samozřejmě využili pobytem na čerstvém vzduchu. Kdo si myslí, že jsme se byli opalovat, je na omylu, teplota totiž nedosahovala o moc výš než 10°C...

I další dny bylo krásné "čerstvé" podzimní počasí a západy slunce byly opravdu až neuvěřitelně barevné. Zato noci byly spíš zimní, při vyjasnění jsme měli dokonce 0°C - ale naštěstí ne v přívěsu!!

Pobřeží u obce Nonnevitz na severním pobřeží, kde jsou krásné píšečné pláže a pohádkově působící les s turistickou stezkou přímo nad mořem, nesmíte při návštěvě Rujany vynechat. Buky jsou drsným přímořským podnebím tajemně pokroucené, ošlehané větrem a porostlé lišejníky. Při cestě stinnou stezkou mě napadlo, že pokud Elfové skutečně existují, určitě se zdržují někde tady...

Navštívili jsme i malebný farní kostelík v obci Altenkirchen, který reprezentuje tzv. Cihlovou románskou architekturu, která je spolu s následnou Cihlovou gotikou typická pro oblast Pobaltí a severního Německa.

Tentokrát jsme vynechali mys Arkona na severní špici ostrova a pokračovali směrem na jih přes zajímávé Pazourkové pole mezi obcemi Alt Mukran a Prora. Díky ukončené sezóně jsme nocovali na nedalekém parkovišti jedné plážové restaurace, které bylo jinak vyhrazeno pouze hostům. Mimochodem můžete na této pláži najít jantary, i když možná úplně malinké...

Návštěva Rujany se neobejde bez návštěvy lázeňských měst. Také my jsme se prošli po promenádě ve městě Binz, která je lemovaná honosnými vilami s výhledem na písečnou pláž posetou typickými plážovými domečky. Vynechali jsme ovšem známé letovisko Sellin s krásným molem Selliner Seebrücke, které muselo být kvůli zchátrání za doby DDR nejprve kompletně strženo a následně po pádu berlínské zdi nově vystaveno. Zato jsme nevynechali malebnou vesničku Groß Zicker na poloostrově Mönchgut na jihu ostrova. Zde jsou k vidění staré hrázděné domy s doškovými střechami, starý farní kostelík se hřbitovem i malý přístav.

Poslední noc na Rujaně musel náš přívěs čelit silnému vichru, který přinesl změnu počasí, a ta pro nás znamenala signál k návratu. V nejlepším je dobré přestat, a proto jsme si s sebou domů odvezli krásné vzpomínky.