Všude dobře, někde ještě lépe...

V září 2017 vedla naše další cesta opět směrem Pyrenejský poloostrov. Nejprve do Galície a k hraniční řece Minho, později vnitrozemím na jih Portugalska. Tentokrát jsme měli štěstí na počasí, bylo až překvapivě teplo a srážek jako i silného větru bylo málo. Proto jsme mohli v pohodě pobýt na nám již známých místech. Tentokrát jsme nedobývali žádné nové cíle, ale jeli po osvědčené trase.

- jsme strávili krásné dny připomínající léto. Díky loďce se nám otevřely další možnosti, veslování na různých místech bylo obohacením.

Nezvyklé vysoké teploty a nedostatek srážek měly ovšem také svůj podíl na mnohočetných požárech, které letos trápily Pyrenejských poloostrov. Hlavně v Portugalsku tentokrát požáry ničily hned několikrát za rok a na mnoha místech. My sami jsme byli svědky toho, jak hoří současně na několika místech. Hasící letadla létala těsně nad námi bezpřestání několik hodin. Silný horký vítr a extrémně suchý vzduch požárům jen napomáhal. Eukalyptové stromy, které se ve velké míře na území pyrenejského poloostrova pěstují, jsou bohaté na silice. Po rychlém vznícení šlehají plameny okamžitě několik metrů do výšky jako louče. Když přišla tma, hořící svah působil opravdu hrozivě. Plameny, sálající žhavé uhlí a valící se dým nám naháněly strach. Protože vítr směřoval naším směrem, rozhodli jsme se raději zavčasu změnit stanoviště. Kromě nevolnosti ze zápachu hustého kouře jsme tak neutrpěli žádné újmy.

Údolí řeky Minho, západní pobřeží až na samém severu Portugalska, po té přejezd vnitrozemím do oblasti přírodních termálů ve Španělsku nedaleko města Ourense.

Jako už vícekrát, vedla naše cesta kolem přehrady Alcantara na západě Španělska. Tentokrát jsme zde zůstali o něco déle než obvykle, hlavně kvůli možnosti plachtění a koupání.

...stále působivé, se svým drsným západním pobřežím (Costa Vicentina), skalnatým západem a písečnou částí východně od města Faro (Ria Formosa).

Pokračování cestování - cesta do Maroka - ZDE