Kdo by chtěl mít něco,

co ještě nikdy neměl,

bude muset udělat to,

co ještě nikdy neudělal.

10 dní na největším německém ostrově

Po té, co jsme se vrátili domů bez lodi, vymysleli jsme si cestu autem na Rujanu. Předpověď počasí byla velice slibná, na začátek května až podezřelé...

Jako kočovníci jsme se rozhodli nocovat v našem Caddy-autě a skákavým způsobem poznat celý ostrov.

Naši cestu jsme zahájili na ostrůvku Ummanz, který je s Rujanou spojený malým mostem. Velice klidné místo s možností jízdy na kole po hrázi s výhledem na Hiddensee. Na noc jsme si našli místo poblíž řepkového pole. První noc se neobešla bez čepice! Druhý den jsem zjistila, že mé skládací kolo vypustilo duši. Proto jsme museli zpět až do města Stralsund, které se pyšní starou částí města zapsanou do světového kulturního dědictví UNESCO. Poté jsme se vydali směrem na jihovýchod ostrova Rujana. Poblíž obce Lancken Granitz jsme našli megalitické hroby, kterých je po Rujaně rozeseto poměrně hodně. Nejsou sice tak velkolepé, ale jsou to přece jenom zajímavosti, které stojí za zastavení. Stejně tak jako město Putbus, nejmladší město na Rujaně se zámkem, rozlehlým zámeckým parkem a kruhovým náměstím v klasicistním slohu.

Zastávka na poloostrůvku Mönchgut byla pro mě jako milovníka přírody a turistiky moc působivá. Zvlněná krajina tak trochu připomíná pastviny ve Skotsku, kde se pasou ovce, i když zde v daleko menším měřítku. Výšlap na kopec nad malebnou vesničkou Gross Zicker se starými hrázděnými domy a doškovými střechami z rákosí stál zato - poskytuje moc hezký rozhled do krajiny.

Nesmím ovšem opomenout krásné písečné rujánské pláže na východním pobřeží, které nabízejí možnost dlouhých procházek anebo prostě jen odpočinku a opalování. Na Rujaně může našinec obdivovat rozlehlé bílé pláže,  typické duny porostlé travinami a ochutnat poloslanou vodou Baltského moře.

Protože jsme chtěli poznat celý ostrov (není přece tak velký, aby se to nedalo stihnout...), přejeli jsme po návštěvě známého letoviska Binz na sever na poloostrov Jasmund. V blízkosti obce Alt Mukran jsme se vydali hledat pazourková pole. Český překlad je docela legrační, ale Feuersteinfelder je opravdu místo, kde je jen kamení a to z převážné míry pazourek. Díky hluboké vrstvě kamení se zde vegetaci nedaří vegetovat. Zajímavé místo. Ovšem jedeme dále a po krátké zastávce v přístavu Sassnitz, odkud odplouvají trajekty do Skandinávie, projíždíme zalesněným národním parkem Jasmund a podnikáme celkem dobrodružnou cestu ke křídovým útesým Königsstuhl. Udělali jsme dobře, že jsme jejich návštěvu nechali až na odpoledne. Dorazili jsme krátce před zavírací dobou a na místě tak už skoro nikdo nebyl. Sice jsme bílé útesy neviděli úplně ozářené sluncem, ale nevadí. Po zastávce na večeři v Glowe jsme měli trochu problémy s hledáním místa na přenocování, ale nakonec jsme našli. Další den jsme pokračovali dále na sever ostrova přes vesnici AltenKirchen s malebným farním kostelíkem z pálených cihel a romantickým starým hřbitovem, rybářské městečko Wiek s přístavem a nabídkou uzených ryb, až na konec silnice za obcí Dranske před přírodní rezervací Bug. Zaparkovali jsme na parkovišti u moře a vychutnávali atmosféru. Západy slunce jsou na tomto místě opravdu krásné.

Protože se na Rujaně dá docela dobře jezdit na kole, vydali jsme se z Dranske další den po západním pobřeží směr Nonnevitz. Náplánovali jsme cestu až k mysu Arkona, ale ve stínu nám začala být zima, takže jsme cestu lesem vyměnili za pobyt na slunečné pláži. Jízda lesem se zajímavě deformovanými stromy byla přesto velmi působivá. Nazvali jsme ho proto "pohádkový les". Mys Arkona (Kap Arkona) jsme si ovšem nenechali ujít a navštívili ho jinou trasou další den. Moc hezká zastávka stojící za zmínku je rybářská vesnička Vitt, kde jsme kromě výhledu na mys Arkona vychutnávali místní uzené rybářské speciality. Kap Arkona je nejsevernější místo ostrova a patří mezi místa, které žádný turista  nevynechá (a proto je tu převážně rušno). Ještě musím zmínit krásnou písečnou pláž jižně od obce Juliusruth, na kterou jsme následně opakovaně chodili (resp. jezdili na kole).

Tolik v kostce o naší první výpravě bez lodi.

Nejhezčí zážitky: výšlap na kopec na Mönchgut, návštěva kostelíka Altenkirchen a večerní koncert pěveckého sboru, pobyt-nocování  u Dranske, pohádkový les, pobyty na pláži jižně od Juliusruh, vyníkající jahodový koláč v Rügenhof v Putgarten, výborné naložené sleďové filety v malé restauraci hned u cesty do Dranske

Pár obrázků z naší cesty (naskenované fotky některé ve zhoršené kvalitě):