V životě není vždycky všechno tak, jak bychom si přáli. Někdy se věci neodehrávají úplně přesně podle našeho scénáře, občas je skutečnost jiná než naše představy.

Začátek letošního roku to u mě tentokrát naprosto potvrzuje. Nejsem tam, kde jsem plánovala být, nevyřídila jsem to, co jsem měla v plánu vyřídit a neviděla jsem se s těmi, se kterými jsem se chtěla setkat. S jistotou můžu říct, že pro mě není jednoduché takovou situaci brát naprosto s klidem, a to hlavně proto, že se musím přizpůsobit okolnostem bez ohledu na svá přání.

V prvé řadě se u mě hromadí pocit, že nemůžu udělat to, co bych právě chtěla - a to pro mě rozhodně není lehké.

Už i taková krásná zima na Valašsku se tentokrát odehrává beze mě. Včera ke mně dorazily obrázky, které mé rozpoložení ještě zesílily. Jsou tak krásné, že je zde musím archivovat (fotila sestra, která se na setkání nejspíš taky těšila...):

Tentokrát se věci dějí jinak, než jsme si původně plánovali...

Zdraví je jedna z nejdůležitějších předpokladů pro uskutečnění cestovatelských snů. Moje drahá polovička se trápí s nemocnou nohou. Není to lehké vyrovnat se s něčím, co jsme si sami nezvolili. Všechno má svůj smysl, ale je pravda, že se občas potýkám s tím, že hledám jaký...

A tak se snažím brát věci tak, jak přicházejí, a přemýšlím o tom, že je důležité radovat se z každé maličkosti - jako například ze sněhu v březnu!