Kdo by chtěl mít něco,

co ještě nikdy neměl,

bude muset udělat to,

co ještě nikdy neudělal.

Oklikou nazpátek

Po té co jsme opustili území Bretaně, jsme z poloostrova Quiberon přeskočili do vnitrozemí, do obce Oudon na břehu řeky Loiry. Tentokrát jsme si mohli díky krásnému templému počasí dopřát i koupání.

Po malebné trase podél břeju Loiry jsme pokračovali směrem na jih, opět k pobřeží. V Beauvoir-sur-Mer jsme chtěli projet známou Passage du Gois, která je za přílivu pod mořskou hladinou, ale bohužel byla kvůli pozemním pracím uzavřená.

Ostrov Île de Noirmoutier, známý pro chov ústřic, je velmi turistický. I kvůli tomu se nám nepodařilo najít nerušené místo pro nocleh. Po procházce po dlouhé písečné pláži na západním pobřeží jsem ostrov opustili a nocleh našli na parkovišti u Plage de la Braie západně od silnice D38 jižně od La Barre de Monts.

Další den jsme jeli částečně vnitrozemím dál na jih. Poblíž Jard sur Mer jsme našli místo na parkování. Moc pěkný kousek pobřeží s dobrou možností koupání ( Plage de Mine) a procházek v borovém lese. Jinak je ovšem na této části pobřeží velký problém najít klidné místo. Zdá se, že Francouzi toto pobřeží velmi vyhledávají, svědčí o tom hustá zástavba různých kempů, chat a domků.

Přes obce Angles, Moricq, Champagne le Marais a Marans (malebné město s vodními kanály) jsme opět dosáhli pobřeží (záliv Baie de l'Aiguillon). Pro nocleh jsme zvolili kemp municipal v Esnades.

Už jsem se dříve zmiňovala o tom, že velká města většinou míjíme. Ani tentokrát  tomu nebylo jinak. La Rochelle a Rochefort jsme přejeli. Naší další zastávkou bylo až malebné městečko Saint-Porchaire.

Plány pro naši další trasu se stále měnily, ale nakonec jsme se rozhodli pro cestu "podél" řek a spojovacích vodních kanálů (Canal des Deux Mers: Canal latéral à la Garonne/ Canal du Midi, ) zpět do Německa. Až během cesty jsme zjistili, že se v podstatě budeme držet také vinařských oblastí: Cognac, Bordelais, Le sud Ouest, Languedoc-Roussillon, Côtes du Rhône a Jura. To bylo pro mě osobně velice obohacující. Vinařské oblasti známé jen z etiket vinných lahví dostaly konkrétní podobu. Nesmím opomenout také možnost nákupu výborného vína přímo od vinařů.

Zmíním teď opravdu jen perličky, které nás během cesty zaujaly:

Velice pěkný poslední úsek dopravního kanálu Canal latéral à la Garonne mezi obcemi Caumont-sur-Garonne a Castets-en-Dorthe. Na březích, které jsou osázené velkými platany, jsou v obou směrech stezky pro pěší a cyklisty.

Auvillar - malebné historické městečko, kterým prochází trasa Svatojakubské cesty Via Podiensis, resp. francouzská dálková turistická trasa GR 65 (Sentier de Grande Randonnée). Moissac je další zastávkou Svatojakubské cesty. Zde se nachází impozantní klášter Abbaye Saint-Pierre de Moissac - bývalé Bedeniktánské opatství, jehož kamenný portál a ambit ukazují mistrovství románského sochařství.

Carcassonne s jeho středověkým pevnostním městem Cité von Carcassonne.

Impozantní scenérie horského pohoří Montagne Noire. Severní část vinařské oblasti Saint Chinon charakteristická malebnými vinicemi a mírným klimatem,

která leží v údolí řeky Orb mezi obcemi Tarassac, Vieussan, Ceps a Roquebrun na území parku Parc naturel régional du Haut-Languedoc.

Vinařská oblast Jura. Velice pěkná trasa "vins de Jura", která je označena dopravními značkami. Typická pro tuto oblast je odrůda Poulsard, kterému se tady říká prostě [Plusard], jedná se o červené víno, které má překvapivě světlou barvu.

Vinařská oblast Jura je velice malebná, obzvlášť na podzim, kdy malé vinice hrají krásnými barvami! Navíc malebnost umocňují historická městečka jako např.
Voiteur, Château-Chalon, Poligny a Arbois.     

 

Zde obrázky z cesty: