Kdo by chtěl mít něco,

co ještě nikdy neměl,

bude muset udělat to,

co ještě nikdy neudělal.

Podzimní cestování

Letos jsme se opět rozhodli pro cestování směrem jihozápad. Přes Francii jsme se snažili projet bez dálničních poplatků, což se nám díky navigaci dobře dařilo. Volili jsme taktiku delší polední přestávky s obědem a procházkou se spy, a místo na nocleh hledali opravdu až jen na přenocování. Zdálo se nám, že to takhle mělo své výhody. Hlavně se dá dobře využít pěkné podzimní odpoledne, na přestávku se nemusí hledat zas až tak ideální místo na parkování, a při setmění pak už stačí jen někde zastavit a jít nakutě.

Delší pauzu jsme si dopřáli v jihozápadní Francii v kempu "du lac" u sladkovodního jezera Ruisseau de Nasseys, kde je po sezóně příjemný klid.

Pro cestu na západ severního Španělska jsme tentokrát zvolili rychlou jízdu po dálnici. První delší zastávkou bylo až pobřeží u města Ribadeo.

Pobřeží Galície je velmi členité, charakteristické je divokým příbojem a četnými zálivy dělící skalnaté pobřeží. Pláže jsou hlavně při odlivu prostorné, písečné a na podzim takřka liduprázdné. Koupání jsme si díky silnému proudění nechali ujít.

Přes město Foz a Viveiro jsme se přemístili až na nejsevernější výběžek Galície Bares.

Nedaleko městečka Ponteceso se nachází sice malá, ale svou polohou malebná pláž Playa de Balarés. Kopcovité pobřeží zde nabízí turistické vyžití. Moc hezká je procházka k písečnému výběžku Punta Fustingues, nebo výstup na vyhlídku nad zátokou.

Tentokrát poprvé jsme zavítali k pláži Soesto západně od městečka Laxe. Vzdálenost přes kopec je jen několik kilometrů. Díky střídavému počasí jsme zde mohli zažít celou ukázku různorodosti zdejšího divokého pobřeží. Hra barev, dunění příboje, a vůně slaného vzduchu zanechala silné dojmy. Snad se sem ještě někdy vrátíme...

Povodí řeky Minho

Jak už to někdy bývá, je počasí důvodem ke změně cestovního scénáře. Pohodově strávený podzim na západním pobřeží je skutečně velice závislý na vlídním počasí. Jelikož předpověď počasí nebyl příznivá, rozhodli jsme se pro změnu plánu a zamířili do vnitrozemí, přesněji k povodí řeky MiŇo. I zde nám počasí příliš nepřálo, proto jsme zde strávili podstatně kratší dobu než v jiných letech.

U přehrady Gabriel y Galán

Letos poprvé jsme se zastavili na tomto malebném místě.

Jedná se o přehradu s vodní elektrárnou na řece Alagón v provincii Caceres. Stavební práce byly dokončeny v roce 1961. V říjnu, kdy jsme zde byli, byla hladina vody velmi nízká. Okolní hory vytvářejí velmi krásnou scenérii.

Cesta přes Parque Nacional de Monfragüe

Soutok řek Tajo a Tiétar v oblasti Cáceres jižně od města Plasencia tvoří krajinu zvlněných kopců a skalních útvarů, které jsou domovem rozmanitých biotopů. Dubové háje, lesy, středomořské křoviny, skály, řeky a potoky umožňují existenci pestrého rostlinného i živočišného života. Tento NP je známý výskytem četných dravých ptáků, kteří zde hnízdí. Nesmírně působivé jsou vyhlídky u silnice EX208 Mirador del Puente del Cardenal a Salto del Gitano, nebo návštěva zříceniny hradu Castillo de Monfragüe.

Albufeira de Alqueva

Tato vodní nádrž je přehrada řeky Guadiana. Tvoří hranici mezi Španělskem a Portugalskem, ale hráz a vodní elektrárna se nacházejí na portugalské straně u města Alqueva. Stavba byla dokončena v roce 2002, kdy začalo plnění. V roce 2010 prý hladina vody poprvé dosáhla maximální výšku. Obrovská vodní plocha je v kontrastu s okolní, na první pohled nehostinnou, přírodou. Voda se samozřejmě využívá v prvé řadě na výrobu elektrické energie, dále na zavlažování, ale i na rozvoj cestovního ruchu.

Povodí řeky Guadiany

Tady je pár obrázků z cesty jihovýchodním Portugalskem:

....a konečně moře! Bem vindo ao Algarve...