Kdo by chtěl mít něco,

co ještě nikdy neměl,

bude muset udělat to,

co ještě nikdy neudělal.

Začátek roku na jihozápadě Evropy

Následující fotografie je pořízena 01.01.2017. Pohled z vyhlídky Torre de Aspa směřuje na jednu z nejkrášnějších pláží západního pobřeží Algarve Praia Castelejo (portugalsky se vyslovuje Kasteléjš). Není to krásný začátek roku?

 

Někde mezi mysem Sao Vicente a řekou Odeceixe

Starý rok je pryč, nový je tu, a s ním další krásné dny na jihu Evropy. Jdeme na to v pohodě. Neženeme se za žádným cílem, bereme dny tak, jak přicházejí, neplánujeme. Prostě jen znovu a znovu užíváme velkého privilegia našeho svobodného života. Je jasné, že ne každý takový život má, ale tady na jihu potkáváme stále nové lidi, kteří se rozhodli buď pro úplně kočovný, anebo alespoň alternativní způsob života s přezimováním v teplých krajích. 

Zima v Portugalsku (v blízkosti pobřeží) je mírná. Teploty jsou sice někdy nízké, ale pod 0°C prakticky neklesají, protože teplota atlantiku zajišťuje stabilní klima. Někdy v zimě pořádně fouká, hlavně na západním pobřeží je čas od času docela nevlídně. Pokud se ovšem dá najít závětří, teplé slunce zaručí, že to bude na krátký rukáv.

Proti chladnému severnímu větru je dobře chráněná pláž ve městě Sagres, tady to bylo občas i v zimních měsících na opalování.

I když prý byla letos v jižním Portugalsku jedna z nejtvrdších zim (dokonce se muselo odmrazovat na letišti Faro), my jsme to tak v závětří nedaleko pobřeží neprožívali. Plynové topení běželo jen párkrát a to hlavně kvůli vlhkosti po dešti (mokré věci + dva mokří psi!).

Pro naše čtyřnohé členy posádky je to na portugalském pobřeží doslova ráj na zemi. Téměř liduprázdné pláže, ničím a nikým nerušené dovádění. Převážně  jsme byli sami pro sebe, bez velkých akcí, bez televize či internetu, bez společenských událostí, a hrůzostrašných zpráv. Tento způsob života jistě není pro každého, ale to si může každý rozhodnout sám...

Ještě pár týdnů a pak Adeus!

Protože jsme se celou dobu zdržovali na našem oblíbeným jihozápadě Portugalska (pobřeží), jezdili jsme často tam a zpět, někde jsme zůstali o něco déle, někde jen krátce. Nakoukli jsme také do vnitrozemí, trochu pojezdili různé trasy mimo silnice, několikrát jsme si udělali výlet a nabrali si vodu z pramene ve městečku Alte. Byli jsme také v přírodní rezervaci Ria Formosa na jihu Algrave, intenzivně jsme zde vdechovali vůni moře a společně s místními se oddávali sběru škeblí. Na jaře jsme se nechávali mámit všudypřítomnou vůní kvetoucích pomerančovníků, která připomíná omamnou vůni jasmínu. Také jsme si ale uvědomovali, že naše cesta bude brzy končit.

 

Zpáteční cesta

Mimo dálnice, přes velice kvalitně upravené místní komunikace jsme tentorkát cestovali nejdřív podél portugalskošpanělské hranice k přehradě Alqueva, a dále po trase Badajoz Salamanca Burgos Pamplona Irun k francouzské hranici. Odtud po dálnici směr Bordeaux s dálničním poplatkem po výjezd 15. Po odpočinku u jezera Biscarosse jsme cestovali po trase bez dálničních poplatků až do SRN.