Kdo by chtěl mít něco,

co ještě nikdy neměl,

bude muset udělat to,

co ještě nikdy neudělal.

2. část - Cesta na sever

Po zastávce v malebném městečku Alvor, u kterého se nachází pláž s jemným bílým pískem Praia de Alvor, jsme změnili kurs od jižního pobřeží Algarve na sever. Navštívili jsme město Silves, které má za sebou bohatou historii. Za vlády Arabů bylo město věhlasným a důležitým střediskem. Historickými památkami města jsou maurský hrad z červeného pískovce Castelo de Silves a katedrála Sé de Silves.

Vnitrozemím jsme pokračovali po silnici IC1 a na pár dní zůstali u přehradní nádrže Barragem do Monte da Rocha, která je jedna z mnohých podobných v Portugalsku. Koupání v tomto reservoáru pitné vody je sice zakázáno, ale i tak se nám zde moc líbilo. Klid, příroda a vlídní místní, kteří naše parkování přímo na břehu brali jako normální. Vnitrozemní počasí bylo o poznání teplejší než to na pobřeží, a tak jsme si mohli užívat teploty přes 30 °C.

Po dlouhém přejezdu jsme dorazili do přístavu v Nazaré, odkud jsme ovšem museli se zklamáním vyjet. Není zde dovoleno parkování přes noc. Škoda, ale díky tomu jsme nakonec nocovali na krásném místě přímo nad mořem nedaleko Vale de Parades. U pláže Praia das Parades da Vitoria jsou v moderní budově k dispozici zdarma nejen WC, ale i sprchy (se studenou vodou) s bezbariérovým přístupem.

Na dva dny jsme zavítali do kempu Orbitur v obci São Pedro de Moel. Odtud jsme navštívili klášter Panny Marie Vítězné -Mosteiro de Santa Maria da Vitória (nebo také Mosteiro da Batalha - klášter bitvy) ve městě Batalha. Podnět pro stavbu dominikánského kláštera byla vděčnost za vítězství v bitvě u Aljubarroty r. 1385. Tento architektonický skvost je od r. 1983 na seznamu UNSESCO a určitě stojí za návštěvu! Více informací na oficiálních stránkách ZDE

Po zastávce, kdy jsme nocovali přímo na pobřeží nad rozlehlou pláží Praia Velha, jsme pokračovali pomalu na sever. Přes lázeňské městečko Monte real a vesničku Louriçal s klášterem a kostelíkem zdobeným typickými obrazy z modrých kachlíků Azulejos, jsme zavítali na prohlídku pozůstatků římského města Conimbriga nedaleko obce Condeixa-a-Velha. Poté byla v plánu Coimbra, ale díky předraženému a nehezky položenému kempu jsme si prohlídku tohoto významného kulturního města nechali ujít. Vjezd do města s přívěsem jsme nepovažovali za dobrý nápad, a proto jsme hledali (a nakonec našli) místo na nocleh mimo město nad řekou Mondego.

Následující den jsme dorazili do městečka São Jacinto, které leží na konci výběžku pevniny oddělující lagunu Ria de Aveiro od vln Atlantského oceánu. Široká pláž s bílým pískem Praia de São Jacinto  hraničí s územím přírodní rezervace Reserva Natural das Dunas de São Jacinto a poskytuje dostatek prostoru pro "vyčištění hlavy" během dlouhých procházek po zdánlivě nekonečném pobřeží.

Následující průběh cesty se lišil od našeho původního plánu. Mohlo za to jednak nevlídné počasí, ale také technický stav tažného zařízení. Přesto jsme úspěšně zdolali i jízdu přes hory po klikatých silnicích na území národního parku Parque Nacional Peneda-Gerês. Tato hornatá část severního Portugalska je pověstná svým drsným rázem krajiny i počasí. Vesničky leží často vysoko v horách a nechybí u nich typické terasovitě obdělávané vinice. Velice působivý přejezd na území Španělska mimo hlavní turistické tahy!

Tažné zařízení nám opravili v servisu Citroen Taller ve městě Xinzo de Limia, a my jsme mohli s lehkou hlavou ujíždět dál. Na přenocování jsme (s pomocí místních obyvatelů) našli místo na břehu přehrady Embalse de Valparaiso. Nevlídné počasí nás ovšem popohnalo dál.

Přes silnice N-525, N-610 jsme nabrali kurs na Santander. Nízce frekventovaná N-611 nás vedla krásnou hornatou krajinou východně od přírodních reservací Parque Natural Fuentes Carrionas y Fuente Cobre - Montaña Palentina a Parque Natural Saja-Besaya. Po zastávce v malebném městečku Santillana Do Mar jsme ještě navštívili jeskyni Altamira, s prehistorickými malbami zvířat. Ta je ovšem již více než 10 let veřejnosti nepřístupná a návštěvník může vstoupit jen do její kopie.

Naposledy jsme nocovali v blízkosti pobřeží, a to u pláže Playa de santa Justa s poustevnou a pramenem pitné vody. Tato část pobřeží Kantábrie nabízí nádherné pohledy. S notnou dávkou nostalgie jsme mohli vychutnat barevný západ slunce a tímto se s Pyrenejským poloostrovem rozloučit. Hasta la vista, Cantabria!

 

 

Obrázky z cesty > ZDE